Na ostrovech se koná slavnost
Kapitola 9
Slavnost
Chlapec se prodíral houštinou, která byla plná pichlavých keřů a vysoké trávy. Rytmus bubnů a zvonivé tóny píšťaly ho poháněly kupředu. Zvuky byly stále hlasitější a chlapcovo vzrušení narůstalo. Cítil mírnou nervozitu, ale tolik se těšil! Koho tam jen najde? Drak mu o obyvatelích Kouzelných ostrovů doposud nic neřekl.
Poslední krok, který ho vyvedl z houštiny, byl už do měkké trávy. Před ním se rozprostřelo široké údolí, které bylo po pravé straně ohraničeno ohromnou skálou a po levé straně vzrostlými stromy. V pozadí celé krajiny se tyčila obrovská hora, jejíž vrchol byl ukryt v mracích.
Vodopád, který padal ze skály do nádherného průzračného jezírka, kolem sebe rozséval milióny třpytivých kapek. A jakoby svým proudem objímal nějakou neznámou zářící bytost. Potůček z jezírka divoce protékal celým údolím, balvan ne balvan, svou cestu si vždy našel. Cosi se v něm také třpytilo, poskakovalo a poletovalo, ale z dálky to nebylo možné poznat.
A ty nádherné stromy po levé straně? Bylo znát, že jsou nesmírně staré. Jen tak tam stály plné moudrosti a vědění. Kraloval jim vzrostlý červený buk s větvemi až na zem dopřávající stín mnoha zvířatům. V něm také žila ohromná zářivá bytost stejně jako ta v proudu vodopádu…
"Kdopak to jen může být?", řekl si chlapec sám pro sebe.
Blízko červeného buku spatřil několik zářivých postav, jak tančí okolo ohně a hrají na různé hudební nástroje. Bylo cítit, že se z něčeho radují. Nejspíš něco oslavují, možná má někdo z nich narozeniny. Počkat, počkat…
"Já mám dnes narozeniny!" zvolal chlapec nadšeně.
"Je to tak chlapče. Dnes máš narozeniny. A kouzelné bytosti mají pro tebe dar," potvrdil drak šibalsky.
"Dar? Pro mě? Vždyť mě neznají a navíc ani vůbec neví, že jsem tady," rozporoval chlapec.
"Pleteš se. Ví o tobě, stejně jako ví o všech dalších dětech, které jednou poletí na Kouzelné ostrovy. A pro každé z těch dětí mají dar. Ale dost už toho povídání, pojďme se s kouzelnými bytostmi přivítat," ukončil drak rozhovor.Na některé odpovědi bylo zkrátka ještě brzy.
Drak vyrazil směrem ke kouzelným bytostem, které ještě pořád nerušeně tančily a zpívaly kolem ohně. Chlapec šel pomalu a tiše v dračích stopách a přitom přemýšlel. Miloval příběhy z jeho knihy o skřítcích, vílách, elfech, vodních žínkách a čarodějkách, ale doposud se s žádnou z nich nesetkal. Jakpak asi budou vypadat, jaký budou mít hlas a jaká kouzla budou umět…
S dalšími krůčky začala hudba pomalu utichat. Kouzelné bytosti spatřily svého známého dračího přítele a malého chlapce po jeho boku. Věděli, že dnes je den, kdy se mají s chlapcem setkat. Po celém lidském světě se totiž slaví Den dětí a kouzelné bytosti o tom dobře vědí. Několik nocí před tím navštěvují lidská obydlí a dospělým ve spánku šuškají do ouška, jak oslavit tento krásný den plný radosti a štěstí. Jak oslavit, že jsou děti na světě.
Když se ocitli poblíž kruhu Kouzelných bytostí, drak na znamení pozdravu roztáhl svá temně červená křídla, několikrát s nimi zamával a pak se s úctou poklonil. Chlapec se poklonil též. Kouzelné bytosti odložily hudební nástroje a vyšly směrem k nim.
V jejich čele stála nádherná mocná čarodějka. Na sobě měla slušivý lněný šat v barvách půdy a zralého obilí. Její světle hnědé vlasy rostly divoce a vlnily se na ramenou jako malá háďata. Na srdci jí ležel šperk, který vypadal jako oko draka, v němž se třpytí hvězdy galaxie. Její oči vypadaly jako medové tůně, byla z nich cítit něha a láskyplné přijetí.
"Vítej v srdci Kouzelných ostrovů, chlapče. Mé jméno je Anna," řekla ta krásná čarodějka po chvíli.
Chlapec byl učarován krásou a jinakostí všech těch bytostí, které právě spatřil. Byl jako oněmělý, a tak jen mlčky a s vděčností přikývl.
Čarodějka pokračovala: "Přijmi, prosím, pozvání na slavnost, která je věnována oslavě života všech dětí. Jsme šťastní, že dnes můžeme oslavovat společně s tebou."
Chlapec pozvání nadšeně přijal a vydal se společně s kouzelnými bytostmi zpět k ohni. A drak? Ten si šel mezitím v poklidu zdřímnout pod vzrostlý červený buk...
psáno na Den dětí